:-)

U adolescenta považuji za normální, když se i poměrně dlouho chová proměnlivým a nevypočitatelným způsobem, když se svými impulsy zápasí a zase je přijímá, když se jich úspěšně vystříhá a zase jim podlehne, když miluje své rodiče a nenávidí je, když se proti nim vzpouzí a je na nich závislý, když se hlubooce stydí za svoji matku před ostatními a vzápětí si s ní nečekaně přeje důvěrně hovořit, když se snaží napodobovat druhé a identifikovat se s nimi, přitom neustále hledá svoji identitu, když je idealističtější, umělečtější, štědřejší a nesobečtější víc než kdykoliv později v životě, ale když je zárověň i opakem: na se be zaměřeným, egoistickým, vypočítavým. Takovéto přechody mezi extrémy by byly v každém jiném věku považované za vysoce abnormální. Anna Freud